Informace o projektu Prism a o dalších podobných projektech v dalších zemích nás nutí znovu se zamyslet nejenom nad ochranou soukromí, ale také nad ochranou firemního know-how a zájmů jednotlivých firem. Internet s bezdrátovým připojením, mobil s mikrofonem a fotoaparátem jsou pro nás naprostou samozřejmostí, i když pro špiony z doby před 20-25 lety by to představovalo to nejlepší technické vybavení. Když jsem zmínil Internet, tak musím také uvést sofistikované viry, které dokážou na discích počítačů vyhledávat soubory, jež obsahují předem určená klíčová slova (Flame, RedOctober, NetTraveller).
Vnímání špionáže se za posledních 25 let velmi změnilo. Svět není rozdělen na MY a ONI. Nepřítele již nenajdeme pouze na Západě nebo na Východě, ale doslova a do písmene 360° kolem sebe. To nemusí nutně znamenat, že musíme být paranoidní, ale musíme počítat s tím, že současný obchodní partner může být zanedlouho obchodním konkurentem. Globalizace propojila zákazníky a dodavatele z různých zemí, někdy i kontinentů. V naprosté většině výrobních firem není problém něco vyrobit, ale vyrobit a prodat zboží se ziskem. Již tento fakt naznačuje, že i zájem konkurentů se posouvá od získávání konstrukčních plánů ke shromažďování většího množství drobných informací o inovacích a změnách v organizaci práce.
Již v 90. letech byla vidět naivita některých lidí bez ohledu na délku a zaměření jejich vzdělání. Tito lidé tvrdili, že jdeme do EU, vstupujeme do NATO, tam přece nemohou fungovat podobné věci, jaké dělala KGB nebo StB. To byl obrovský omyl. Druhým velkým omylem, který platí dodneška je vnímání toho, co je firemní know-how. To, že firma dokáže vyrobit vagon, automobil jako celek, to rozhodně není nic světoborného. Takových výrobců po světě najdete spoustu. Cenu zlata mají drobnosti z vývoje, výroby, ale i průzkumu trhu, které zefektivní výrobu, pomohou obchodu a nejsou veřejně známé. Kde dnes ve firmě naleznete takové informace? S naprostou jistotou takové informace najdete v některé z částí firemního informačního systému, mohou to být e-maily, různé soubory, informace získané od zákazníků, zapsané do CRM, apod.
Čas od času slyším, že v konkrétní firmě není co chránit. Možná je to pravda nebo, a to je častější případ, se jedná pouze o první povrchní pohled, při kterém si neuvědomíme, že věci, které jsou pro nás samozřejmostí, mohou pro někoho jiného a v jiných souvislostech mít mnohem vyšší cenu. Jedno barevné sklíčko vypadá jinak a dává na pohled jiný význam, než když se stejné sklíčko zasadí do vitráže. Stejné je to i s informacemi.
Hitem posledních let i pro prostředí středních a malých firem jsou počítačové programy pro dolování dat, business intelligence. BI je pomocník pro fungování firmy, který vám ukáže informace a vazby, jež byly uloženy ve vašich souborech a nevěděli jste o tom. Různé analytické týmy používají podobné nástroje již více než 20 let. K tomu přidejte současné otevřené zdroje, které jsou přístupné na internetu, a protivník má dobrý základ. Sofistikované viry jsou již jakousi třešničkou na pomyslném dortu.
Obchodní nebo, chcete-li, průmyslová špionáž prošla velkými změnami. Hlídání recepce, vrátnice a perimetru je pro mnoho lidí srozumitelné a jasné řešení, jak bojovat se špionáží. Téměř úsměvně mohou působit v době satelitů, Google maps či bezpečnostních kamer zásahy „černých šerifů“ proti fotografům, kteří chtěli udělat fotku starého průmyslového areálu. Doba se změnila a dnes nejvíc důležitých informací utíká přes rozhraní firemní síť – internet nebo na „flashkách“ zaměstnanců. Pro informatiky je to jasná věc. Já vím. Píši o tom, protože informatik není v naprosté většině případů tím, kdo rozhoduje o prioritách a o rozpočtu.
Sběr informací ze sociálních sítí, případně nasazení sofistikovaných virů je realita, se kterou je třeba počítat a naučit se proti takovým formám úniku firemního know-how účinně bojovat. Svět se změnil. Krize ukázala, že není problém něco vyrobit. Problém je vyrábět, prodávat a ještě na tom vydělávat. Sběr, vyhodnocování a využití zkušeností od konkurence je jednou z cest, která tomu pomáhá.
