Rasová segregace, jaká existovala před půlstoletím na jihu USA nebo ještě před 20 lety například v Jihoafrické republice v ČR neexistovala a neexistuje. Rozdělování společnosti má u nás jemnější, ale o to záludnější podobu. Změnit falešné předsudky je těžký a dlouhodobý úkol, který se navíc netýká pouze lidí s nejnižším vzděláním. 


Dělení lidí podle uniformy

Mockrát jsem slyšel zjednodušená hodnocení, že lampasáci, policajti nebo nádražáci jsou …. Jenže železničáři, policisté nebo vojáci, když skončí službu, tak svléknou svoji uniformu a splynou s davem. Jenže Romové nemají šanci svoji „uniformu“ svléknout a doplácejí na zjednodušená hodnocení většinové společnosti, která podle špatných zkušeností s jednotlivci hodnotí celou komunitu.


Ztížený přístup ke vzdělání

Už v době, kdy jsem chodil do školy já (v minulém století) i dnes, kdy chodí do školy moji synové, tak pozoruji, že je pro mnoho učitelek jednodušší se věnovat šprtům a přirozeně bystrým dětem než se piplat s dětmi, se kterými se rodiče doma neučí nebo nevědí jak to mají dělat a opakují chyby svých rodičů. To je nevýhoda mnoha dětí ze sociálně slabých rodin a tím pádem se to týká především Romů.


Hledání práce

Mám ve svém okolí několik Romů, kteří byli přes e-mail nebo přes telefon úspěšní v prvním kole hledání práce. Zaměstnavatel měl zájem o zámečníka nebo svářeče. Při osobním pohovoru a v jednom případě až při nástupu do práce známým řekli, že je místo obsazeno. Za několik dnů, ale firma znovu hledala svářeče.


Zahraniční pracovníci

Nevýhoda Romů byla v tom, že jim chybělo vzdělání. Pamatuji si z dob svých studií a letních brigád, že Romové pracovali především jako kopáči, pomocní dělníci, atd. Jenže za posledních 15-20 let se situace výrazně změnila. Do ČR přišlo mnoho tisíc zahraničních dělníků. Teď nemám na mysli naše sousedy z ostatních zemí EU. Jsme v EU a musíme respektovat volný pohyb občanů EU. Mám na mysli dělníky z bývalých zemí Sovětského svazu, kteří obsadili místa málo kvalifikovaných dělníků na stavbách i ve fabrikách. Tím vlastně obsadili místa, na kterých dřív pracovali Romové. Ti následně neměli šanci získat jinou práci, protože jim chyběla kvalifikace nebo se nedostali přes zakomplexovaného personalistu.


Ztracená generace

Za tu dobu, co zde jsou desetitisíce zahraničních (mimo EU) dělníků, zde vyrostla celá jedna generace dětí, dnes již dospělých spoluobčanů. Ti viděli, že rodiče nemají práci, chodí si „někam“ pro peníze. Sami když skončili školní docházku, tak zjistili, že nemají šanci sehnat práci. Nezískají pracovní návyky jako, že se ráno vstane a jde se do zaměstnání. Vyrůstá tady celá generace sociálně slabých, málo vzdělaných lidí bez vztahu k práci a povinnostem.


Předražené ubytovny

Sociálně slabí spoluobčané se v posledních letech stali „kořistí“ provozovatelů ubytoven. Sociálně slabí nájemníci nejsou nároční na kvalitu ubytování a nájemné formou sociálního příspěvku za ně platí stát. Ubytovny, komunity sociálně slabých se pak stávají místem, kde vznikají mezilidské konflikty, obyvatelé postupně ztrácejí víru najít nějakou práci.

Otázka sociálně slabých komunit a otázka vztahu mezi Romy a „gadži“ se nevyřeší jedním telefonátem nebo novelou jednoho zákona. Jednalo se a jedná se o dlouhodobý úkol, který se z důvodu špatných nebo polovičatých řešení mění v čím dál vážnější společenský problém. Mimochodem neexistence pravidel pro sociální bydlení, nadsazené sazby za nájemné na ubytovnách a zaměstnávání dělníků ze zemí mimo EU jsou i ekonomickým problémem. My sami bychom se měli zamyslet kdo je podle našeho žebříčku hodnot horší. Je to nezaměstnaný nebo ten kdo zneužívá jeho tísně poskytuje mu předražené ubytování, případně zajišťuje způsobem, který je na hraně zákona pracovní povolení pro dělníky ze zemí mimo EU.


V roce 1963 přijal po projevu u Lincolnova památníku tehdejší president J.F. Kennedy v Bílém domě Martina Luther Kinga a dal tímto setkáním, svým projevem, ve kterém M.L. Kinga citoval a dalšími úkoly pro státní administrativu jasný signál, že doba rozdělování společnosti na bílé a černé v USA končí. Současný šéf Bílého domu je toho jasným důkazem.

Bojovat s lidskými předsudky a se zneužíváním tísně sociálně slabých je stejně vážné téma jako boj s korupcí, s úplatky a s předražováním státních zakázek. V obou případech to vyžaduje jasný signál a vzor ze strany vlády, ale i zamyšlení každého z nás nad tím jestli budeme své sousedy dělit na bílé a tmavé nebo své uvažování trochu poopravíme a budeme lidi soudit podle toho zda jsou to skuteční pracanti a odborníci nebo se jedná o lenochy a podvodníky.